Teď po dvou týdnech na sobě pozoruju dost zajímavé změny.

Jde o to jak se za sebe samotnou dokážu vnitřně postavit. Vždycky jsem cítila, že chci a že to mám dělat, ale ta instinktivní reakce, která vždy přišla bylo couvnout.

Teď je to jinak. Jsem tady pro sebe, což je skvělé. Naprosto jasně jsem si tu změnu vnitřního nastavení té instinktivní části uvědomila při kontaktu s mojí kobylou.

Koně lidi (i sebe navzájem) testují, neodevzdají svůj život do rukou někoho, na koho se nemůžou spolehnout. Takový test vypadá často tak, že kůň zkusí projít osobním prostorem člověka, ve vyhrocenějších situacích jít přes člověka (nebo i jiného koně). Mojí první instinktivní reakcí vždy bylo couvnout před koněm, což vytváří problém. Kůń nechce svěřovat život někomu, kdo si neumí obhájit svůj prostor, protože jak by se pak mohl cítit bezpečně, když se mu odevzdá? S vědomím této zákonitosti, jsem se vždy snažila vědomě reagovat proti koni, ale na začátku zůstávala ta setina sekundy přesně naopak.

Tentokrát to bylo jinak, samotnou mě to vážně dost překvapilo.“